Nejnovější články v kategorii Spolek přátel Bigy — Opatov
Adaptační kurz primy A v Opatově

Vydáno: 22. září 2014 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

3 fotografie

Adaptační kurz primy A v Opatově

Prvního září jsme odjeli na adaptační kurz na faru do Opatova. Všichni jsme se těšili na nové kamarády. V Opatově jsme hráli různé seznamovací hry. Také jsme vyráběli lodě. Některé hry jsme hráli ve starých stájích, protože venku pršelo. Ve čtvrtek nám vysvitlo sluníčko, tak jsme si to pořádně užili a hráli jsme hry v lese. Nakonec jsme odjeli šťastní, seznámení a trochu i špinaví.
Emma Vališová, prima A

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
8 fotografií

Tábor v Opatově 2014 – Plavba pod černou vlajkou

Již popáté se na faře v Opatově konal letní tábor určený studentům ve věku 12 až 18 let. Naše pirátská výprava započala v brněnském přístavu Hlavní nádraží, odkud jsme z pátého nástupiště vypluli směr Okříšky. Hned po příjezdu do cílové stanice nás po vydatném obědě, kterým nás na cestu vybavili naši starostliví rodičové, čekala první hra, na jejímž konci se každá ze skupinek setkala s jedním ze starých kapitánů. Ti svým svěřeným posádkám předali putovní kormidlo a zároveň je poučili o zákonitostech pirátského života, o strastech, které jim dennodenně připravuje Španělská obchodní společnost, ale také o praotci všech pirátů Velkém Hnátovi a bájném pokladu. Poté jsme se i s našimi napěchovanými krosnami vydali zdolat několik kilometrů, které nás měly dovést až na faru v Opatově. Díky seznamovacím hrám, které jsme po cestě absolvovali, byly prolomeny ony pověstné ledy, a tak se mezi námi hned od prvního dne vytvořilo skvělé společenství lidí. Putování jsme zakončili táborákem a nocí strávenou pod širým nebem. Ráno po snídani jsme se vydali zdolat poslední kilometry, abychom ještě před obědem dorazili k naší milované faře, kde jsme strávili dobrodružstvím překypujících 10 dní.
Těžko jmenovat jeden největší zážitek ze všech, protože celý pobyt na ně byl opravdu bohatý – svedli jsme nejednu bitvu mezi znepřátelenými posádkami, podnikali výpravy proti Španělské obchodní společnosti, která potápěla naše lodě a zabavovala zlato i rum, odvahu jsme museli prokázat také v boji proti tajemným stvořením jako byly mořské panny, příšera Leviathan, Bludný Holanďan nebo mocná Kalypsó. Postupně jsme se dozvídali o celém životním příběhu Praotce Piráta, o vzpouře posádky na jeho lodi, o okolnostech jeho smrti, ale hlavně o tom, kam před svým odchodem z tohoto světa ukryl poklad, o kterém se mezi piráty traduje spousta bájí a mýtů. Získali jsme několik kusů mapy, která měla k pokladu vést, ale stále chyběl jeden poslední. Pro ten jsme se nakonec museli vypravit až k samotnému hrobu Velkého Hnáta na Ostrov duchů. Poté, co jsme poklad konečně získali, nás ale čekala další krutá rána osudu, Španělská obchodní společnost znovu zasáhla a o náš nově nabytý majetek nás v mžiku připravila. To jsme si ale nenechali líbit. V této těžké chvíli zapomněly všechny posádky na dřívější rivalitu i sváry a spojily své síly pro poslední boj, jehož cíl byl jasný – definitivně zničit Španělskou obchodní společnost, dát jí co proto a vzít si zpátky, co nám patří. A vskutku se to podařilo. Dobyli jsme jejich pevnost a získali zpět nejen náš poklad, ale navíc i několik litrů poctivého pirátského rumu. Večer jsme naše vítězství oslavili závěrečným táborákem za farou, zatlačili slzu nad tím, jak to rychle uteklo, a těšili se, jaké to asi bude napřesrok.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Léto 2014 v Opatově

Vydáno: 25. srpna 2014 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

11 fotografií

LÉTO 2014
Jako každý rok se i letos konal týdenní tábor na faře v Opatově. Téma na celý týden bylo "Zlatá horečka". Všichni mladí zlatokopové se sešli v sobotu 19.7. na Hlavním nádraží v Brně, odkud vyjeli vlakem směr Třebíč. Tam už čekal autobus, který všechny dovezl do Opatova.
Kdo chce rýžovat zlato, musí na to mít dolary. Dolary na cestu, na jídlo, na výstroj, na registraci claimu.... Proto se všech šest zlatokopeckých skupinek vydalo na lov přemnožených králíků, později stavěli nákladní lodě a prokazovali dovednosti vázání uzlů, morseovky, nebo orientaci na mapě. Za to dostali potřebné dolary. Když už měli pořízeno veškeré vybavení, vydali se obtížnou cestou přes Chilkoodský průsmyk a přes jezero Bonanza, až ke zlatonosnému městečku Dawson. Tam už se začalo hledat zlato. Velké valouny byly vidět hned, menší zlatá zrníčka se musela vyrýžovat pomocí rýžovacích pánví. Výpravu jsme zakončili hledáním Jezera překvapení.
I když v Americe jsou teploty při rýžování podstatně nižší, než byly tou dobou v Opatově ( rtuť teploměru se "jen" u třicítky rozhodně nezastavila ), každému zlatokopovi se podařilo získat dostatek zlata a tak jsme se v sobotu 26.7. mohli vydat na zpáteční cestu do Brna.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Jarní prázdniny 2014 v Opatově

Vydáno: 26. února 2014 23.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

11 fotografií

JARNÍ PRÁZDNINY 2014

Rok utekl jako voda a jsou před námi jarní prázdniny. Sešli jsme se na nádraží s radostí, že se opět vidíme. Ve vlaku začalo naše dobrodružství při cestách s Shackeltonem. Celý den pak probíhal v klidu a v duchu vybalování a seznamování s farou a spolubydlícími. Někteří jeli poprvé, jiní zde již byli vícekrát a ti pak radili ostatním, kam co dát. Po celý týden panovala přátelská atmosféra. Hrozbou a postrachem se stala Hraběcí studánka. V úterý jsme se totiž na Milošův pokyn vydali hledat onu studánku, avšak cesta se protáhla a stal se z ní nejdelší výlet celého týdne. Hraběcí studánku jsme sice nenašli, ale všichni byli již tak znaveni, že jim to patrně bylo jedno. Další dny, vždy, když se děti ptali, kam půjdeme na výlet, dostaly odpověď, že k ní a stačili jen hrůzou zaječet, že tam ne. Další dny byly jen samé zábavné výlety. Jediná změna programu nastala ve čtvrtek, kdy začalo být několika dětem špatně. Zažili jsme vskutku zvláštní noc i příští den. Odpoledne ti přeživší odešli alespoň na procházku, protože nádherně svítilo slunce, bylo teplo a celý den byl jako vymalovaný. Celý týden jsme zakončili ( stejně jako každý jiný den) modlitbou a zpíváním s kytarou. Musím ale říct, že aspoň pro mě tento večer nebyl jen další z večerů, ale byl jiný. Přece jenom jsme byli na konci dalšího společně prožitého týdne, který přes všechny překážky byl hezký a povedený. Při večerní modlitbě na mě padl trochu smutek, protože jsem věděl, že se pohromadě u svíčky a modlitby se všemi ostatními setkám zase až za rok. Přesto jsem nesmírně vděčný za týden prožitý v Opatově a  budu se těšit na další.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Začátek září primy A a primy B v Opatově

Vydáno: 23. září 2013 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

2 fotografie

Je pondělí 2. září 2013. Studenti Biskupského gymnázia se scházejí před katedrálou, aby zahájili nový školní rok mší svatou s otcem biskupem. Najdeme zde ty starší, zkušené, které už ve škole „nemůže nic překvapit“ až po ty nejmladší – primány. Prima B přichází s batohy na zádech. Po skončení mše svaté odjíždí do Opatova na seznamovací kurz. „Najdu tam kamaráda nebo kamarádku? Jaké to asi bude?“ myslí si. Ale to už se jich kromě třídního učitele ujímají i jejich starší kamarádi Vojta, Matěj, Vláďa a Prokop, absolventi Bigy z předminulého školního roku, nyní ve funkci instruktorů. Na znamení toho, že patříme k sobě, dostává každý účastník kurzu modrý šátek. Věnovala jej Společnost přátel Bigy. Šátek poslouží k různým hrám a stane se z něj také pěkná památka s nápisem „Opatov 2013“. Obavy a ostych rychle mizí a první seznamovací hry začínají už před odjezdem vlaku. Protože je dnes nevlídné počasí, nemůžeme být venku, a tak se výkřiky „laskavá Lucka, hrozný Honza, ochotný Ondra“ a další rozléhají nádražní halou.
Odpoledne po 13. hodině přijíždíme konečně do Opatova. A je tu první problém: Kde je objednaný oběd? Várnice na domluveném místě nestojí. „My máme hlad!“ oznamují důrazně primáni a jejich třídní ví, že musí rychle telefonovat do stravovací firmy, i když tu už čeká na záběry a rozhovory štáb České televize, aby o opatovské faře a jejím využívání natočil reportáž pro Křesťanský magazín. Ale vše se brzy vyřeší, přivezou várnice s dobrým jídlem, studenti se naobědvají a ubytují, reportáž se natočí a my se můžeme nerušeně věnovat hrám, které instruktoři pečlivě připravili.
V úterý špatné počasí vrcholí, a tak zůstáváme po většinu dne na faře. Seznamovací hry jsou dobře vymyšlené, a tak lze říci, že už se všichni známe křestními jmény. Ale vzpomeneme si rychle? Hra s názvem Deka to ukáže. Třída je rozdělena na dvě skupiny, uprostřed místnosti stojí instruktoři a drží deku jakožto oponu. K této oponě vyšle každé družstvo svého zástupce. Opona jde dolů: kdo rychleji řekne jméno svého soupeře, získává pro své družstvo bod. Jen ten, kdo byl přítomen, ví, jak komické situace vznikaly
V dalších dnech se počasí začíná rychle zlepšovat, a proto se mohou provozovat nejrůznější aktivity na bývalé zahradě u fary, v lese i v uličkách Opatova. Vydáváme se na výlet po okolí a ve čtvrtek večer litujeme, že už nás ráno čeká odjezd. Ale to bude až ráno. Dnes si ještě musíme užít táboráku. Chystáme si scénky na téma Pohádka trochu jinak, abychom dobře pobavili sebe i své nové kamarády. Během našich „divadelních představení“ nás překvapí milá návštěva – otec Blažej, náš spirituál. A tak mu nabídneme špekáček a zahrajeme mu znovu scénky, které neviděl, protože chceme, aby se „taťkovi“ mezi námi líbilo.
Po večerní modlitbě u táboráku se jdeme umýt a rychle spát. Třídní učitel všem připomíná, že ráno brzy vstáváme, vždyť musíme balit a uklízet. Budíček je stanoven na sedmou hodinu, ale pánové vstávají radši už o půl šesté a třídní se nestačí divit…
Na víkend fara utichá a v pondělí přijíždí prima A. Také tato třída vzpomíná na Opatov velmi ráda. Dejme jí proto slovo:
Po neúnavné cestě vlakem a autobusem jsme konečně (!) dorazili do překrásné fary v Opatově. Ihned po příjezdu a lahodném obědě jsme se“s radostí“ pustili do umývání nádobí. Jupí! Ale stejně nejlepší hra ze všech byla hra jménem BULDOCI. Spočívá v tom, že jeden rozzuřený buldok musí chytit ostatní roztomiloučké čivavy. A pokud je buldokem např. agresivní Filip se silnou Martinou, tak nemáte absolutně žádnou šanci neutrpět nějaké zranění. Adapťák sice ještě nekončí, ale nejlepší hra byla jednoznačně BULDOCI.
Zajímavý je také rozhovor, který připravila studentka primy A Alena Zichová se svými spolužáky. Vybíráme z něj tuto část:
Co jste od seznamovacího kurzu očekávali?
Marek: Velmi dobré stravování.
Filip: Já jsem očekával, že poznám nové kamarády.
Petr: Já jsem očekával dobrou zábavu.
Dominik: Já jsem očekával zábavné hry.
Adam: Očekával jsem spoustu zábavy a nové přátele.
Klára: Já jsem očekávala srandu a hezkou přírodu.
Líbilo se vám ubytování a jídlo?
Marek: Ano, bylo to velmi příjemné.
Filip: Ubytování bylo dostačující a jídlo dobré.
Petr: Ano, moc.
Dominik: Ano, jídlo bylo výborné.
Adam: Ano, byl jsem nadmíru spokojen.
Klára: Moc, bylo tu hezky.
Splnila se vaše očekávání?
Marek: Ano.
Filip: Myslím si, že zatím ano.
Petr: Ano, bylo to výborné, ale vůbec ne, jak jsem očekával.
Dominik: Ano.
Adam: Ano, byl jsem nadšen.
Klára: Ano, bylo to tu krásné.
Tato poslední věta hovoří za vše. Jsme rádi, že studenti obou prim budou na seznamovací kurz rádi vzpomínat. A my také.
Třídní učitelé Milan Haminger a Vladimír Krátký

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Tábor Opatov – Vikingové

Vydáno: 3. září 2013 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

13 fotografií

Tábor Opatov – léto 2013

Když jsem se dozvěděl, že se mohu zúčastnit tábora v Opatově, moc jsem se těšil. V den odjezdu se to na nádraží hemžilo dětmi nejrůznějšího věku. Ve vlaku zjistila celá naše výprava, že se vydáváme na dlouhou Vikingskou cestu po severu zeměkoule.
Vikingové – to je národ nebojácný, takže i když nám praskla prkna v naší lodi, dokázali jsme si postavit novou, která vydrží i oheň.
Vikingové jsou také zbožní, takže chodí do kostela. Po mši si dají vždy něco dobrého – v našem případě třeba řízek, pizzu, palačinky či ryze české šunkofleky.
A protože jsou Vikingové dobyvační, učili jsme se vyrábět zbraně, se kterými jsme se naučili i zacházet a lovit zvěř.
Prozkoumané oblasti byly zakreslovány do map pro lepší orientaci a bezpečnou cestu zpět.
Na dalekých místech byly postaveny mohyly jako znak toho, kde jsme byli a které kouty země jsme probádali.
Vždy, když nastal večer a luna se nad obzor vyhoupla, nastal čas pro modlitbu. Mladší členové posádky jdou spát, starší ještě hrají hry, aby vůbec mohli usnout. Pak už jen vlny na moři slyšet jsou a na palubě mrtvé ticho je. Jednou to však bylo jiné. Když měsíc jasně svítil, vydali jsme se do tajemného lesa na noční lovení zvěře. Tiše jsme se chovat museli, ale kořist byla velká. Až pak jsme se mohli odebrat na kutě a mohli snít.
Po velké únavě, ale s novými kamarády, jsem se mohl tím stejným vlakem vrátit k tomu stejnému nádraží, jako před týdnem. Bylo to něco nezapomenutelného.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Tempus veritatem revelat

Vydáno: 3. září 2013 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

6 fotografií

Tempus veritatem revelat
- tábor Opatov 2013
Již poněkolikáté jsme se jako každým rokem všichni sešli ráno na nádraží, abychom zahájili další ročník tábora v Opatově – tentokrát na téma „Cestování časem“.
Už před příchodem na faru nám docentka Matičková obeznámila s celou situací, totiž že její milovaný Šroubek se ztratil neznámo kde při cestování časem. Naším úkolem bylo Šroubka najít a přivést ho zpět k jeho drahé Matičce.
Ze všeho nejdříve jsme museli přijít na to, jak stroj času funguje. A protože je pohyb v časoprostoru velice složitý a nebezpečný, cestovali jsme jako profesionální týmy z různých oborů – JUDr., MVDr., PhDr., MUDr. a RNDr.
Šroubka jsme našli až v daleké budoucnosti, kde byl unesen a zajat skupinou šílených vědců, kteří ho uvedli do stavu podobného kómatu. Záhy jsme zjistili, že k jeho oživení je potřeba uvařit elixír z nesnadno získatelných ingrediencí (=artefaktů) z různých období.
A tak jsme měli možnost zúčastnit se například jubilejních 10. olympijských her, jejichž vítěz dostal artefakt v podobě vavřínového věnce; zachraňovali jsme pasažéry z Titanicu, kde nám potom kapitán předal lodní deník; pomáhali jsme znovu nalézt ztracenou hlaholici nebo lovili mamuty v pravěku.
Jednou, uprostřed noci, nás stroj času nečekaně přenesl do doby začínající 2. světové války na území Polska. Abychom se uchránili před nálety Němců, byli jsme nuceni na celý den opustit faru (=továrnu) a ukrýt se v odlehlém lese. V nesnadných polních podmínkách jsme si uvařili dokonce i oběd.
Válku jsme všichni úspěšně přežili a další den jsme se přesunuli do pohodovějšího období Hippies, kde jsme se zúčastnili 1. koncertu Rolling Stones.
Nutno ještě poznamenat, že jsme měli tu čest zúčastnit se královského plesu v Paříži, na kterém byla uprostřed veselí unesena francouzská královna. My jsme ji spolu se třemi mušketýry sledovali do úkrytu padouchů a úspěšně ji osvobodili.
Během hledání artefaktů jsme ale zjistili, že Matička podvádí svého manžela se svým sluhou. Až jsme všechny artefakty získali, tak se nám za pomoci živlů a lidí z budoucnosti podařilo připravit elixír k oživení Šroubka. Ten díkybohu účinkoval a tak se nám Šroubka podařilo dostat domů k Matičce. Předtím jsme ho ale varovali, že Matička může mít nekalé úmysly. On nám však nevěřil a pokojně se s námi rozloučil. Následně na to ale doplatil, když ho Matička při večeři otrávila poté, co z něj vytáhla veškeré informace o esenci nesmrtelnosti. Pak se vydala společně se sluhou hledat onu esenci, ale my je sledovali. Po nalezení esence však zjistili, že jí není dostatek pro oba. Celá situace skončila hádkou, kde rozhádaní milenci lahvičku s elixírem upustili a nenávratně ztratili. Nakonec si ale díky Šroubkovi, jenž se jim po smrti zjevil jako duch, uvědomili, že mohou žít šťastně i bez nesmrtelnosti.
Celý tábor se nám všem velice líbil, a když jsme den na to odjížděli, bylo nám líto, že už skončil a začali se už těšit na další.
Adéla Rozehnalová, Michal Fryčar, Barbora Babáková a Tereza Dvořáková
 

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Opatov - škola v přírodě prima B

Vydáno: 12. srpna 2013 22.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

5 fotografií

Opatov
Co pro nás znamená Opatov? To je jízda džunglí, pralesem, či polárními oblastmi. Setkání s indiány, nebo sněžným mužem. Na každém rohu potkáte něco (nebo někoho) nového a naučíte se spoustu zajímavých věcí, které využijete nejen ve škole, ale také v běžném životě. Stačí sebrat svoji třídu na tuto opatovskou faru a dobrodružství může začít! Tentokrát jsme ho podstoupili jako účastníci expedice do pralesů Jižní Ameriky.
Študáci a kantoři
 

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Jarní prázdniny 2013

Vydáno: 18. února 2013 23.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

5 fotografií

Jarní prázdniny 2013

Hurá, už jsou tady! A co? No přece jarní prázdniny!
Opět jsme vyrazili ze školních lavic na týdenní odpočinek do Opatova, kde jsme započali výpravu do polárních krajů s Roaldem Amundsenem. Ovšem jediné, co na nás po příjezdu čekalo, byla zmrzlá tráva. Po sněhu ani památka. Po dvou dnech jsme se sněhové pokrývky nakonec dočkali. Hned první den se účastníci výpravy vydali zjistit znalosti místních obyvatel na téma „život v polárních oblastech“. Program se dětem velmi líbil, nejvíce je zaujala hra „hledání trosečníků“ a „lov medvěda“. V polárním týdnu si děti také vyzkoušely závody na sněžnicích, stavěly věže a zkoušely se orientovat v přírodě. Týden utekl velmi rychle. Dal nám nejen mnoho nových zážitků a zkušeností, ale také plno sladkostí, dárků a hlavně nových kamarádů. Byť jsme z Brna odjížděli v době, kdy byla v plném proudu chřipková epidemie, přežili jsme bez ztráty jediného polárníka, takže jsme se domů vrátili ve stejném počtu, jako jsme odjížděli.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Silvestr v Opatově

Vydáno: 9. ledna 2013 23.00

 | 

Autorka: Jana Kozlíčková

3 fotografie

Tak jako patří na Nový rok k Brnu ohňostroj, tak se vždy pár dní před Silvestrem plní opatovská fara nemalým počtem veselých tváří. Přátelé a kamarádi, kteří se vymanili z víru moderní uspěchané doby a dokázali si najít pár volných dní, aby se opět přijeli podívat do míst, kde trávili velkou část svého mládí. Aby si připomněli opatovskou faru, klid v ní a na vesnici panující a aby si mohli navzájem popřát jen to nejlepší do nadcházejícího roku. Ne alkoholové opojení, ale vzpomínky na dobře prožité chvíle při hrách, darovaný úsměv a od srdce vyřčená povzbuzující slova jsou tím nejlepším, co je v celém roce bude provázet. A samozřejmě také myšlenky na to, jak se za rok znovu potkají.

Zařazeno v kategoriích:
Spolek přátel Bigy
Opatov
Celý článek...
Finančně gramotná školaBigy je eTwinningová školaInterreg Rakousko - Česká republikaEvropská unieKřesťanská pedagogicko-psychologická poradna Brno