Wie geht es denn in Melk?

Počasí se už barví podzimně, takže nastal nejvyšší čas, abychom se vám přihlásili z našeho pobytu v rakouském Melku.

Za naši českou výpravu Martin Piňos (SpA):

Na začátku pobytu jsem byl natěšený a zároveň měl i spoustu obav. Bál jsem se, jestli tu zvládnu zapadnout i s velmi omezenými jazykovými schopnostmi. Také jsem se bál i jistého pohrdání, kvůli tomu že jsem cizinec a že jsem přijel z bývalého východního bloku. A po měsíci s velkou radostí a úlevou mohu říct, že se žádná z mých obav nenaplnila. 

První dva dny ve škole byly hodně náročné, chvílemi jsem měl pocit, že tu snad německy pouze píší a při mluvení používají jakousi tajnou řeč. Tolik asi k mým prvním dojmům z rakouského dialektu, díky kterému jsem první den ze školy odešel o dvě hodiny dříve jen proto, že jsem neporozuměl tomu, že ještě půjdeme do parku. Takové věci se občas stávají a člověk je bere s humorem.

Od začátku, i když jsem se styděl a téměř ničemu nerozuměl, jsem do toho šel po hlavě a vyzkoušel spoustu věcí. Fotbalová kariéra sice nakonec nebyla pro mě, ale hned druhou neděli jsem se dostal mezi místní ministranty. 

Na tomhle místě bych chtěl říct, že Rakousko naštěstí tolik odlišné od Česka není, proto jsem tu nezažil nějaký velký kulturní šok, ale lidé jsou tu jiní než u nás. Jsou mnohem otevřenější, přátelštější 
a také hrozně moc pohostinní. To se mi ukázalo před pár týdny, kdy kvůli velké vodě zrušili všechny vlaky a já se ocitl sám v noci po školním plese, 30 kilometrů od svého domova. Naštěstí mi tehdy pomohl tatínek jednoho kluka z vyššího ročníku, kterého jsem až do té chvíle neznal. 

Člověk je v cizí zemi a uvědomí si, že už se za sebe musí umět postavit sám. Na druhé straně jsem tu potkal i spoustu krajanů, co zde žijí a kteří mi také hrozně moc pomohli. Člověk si ale musí dávat pozor na pusu, nikdy totiž neví, jestli náhodou ta babička, co sedí vedle ve vlaku taky není bývalý český emigrant.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem tu moc spokojený a povzbudit všechny studenty prvních a druhých ročníků, aby se už teď začali zajímat o Erasmus (nejen) v Rakousku. Za ten měsíc, jsem ušel v němčině cestu, která by mi u nás v Česku trvala klidně i celý rok. Zvlášť zde v Rakousku si lidé váží toho, když se někdo učí německy a kdykoliv vidí, že se snažím mluvit po jejich, tak jsou velmi otevření a snaží se mi se vším pomoct. Všem u nás na BiGy přeji spoustu sil do dalších měsíců. A ještě na konci bych chtěl pozdravit všechny své učitele, hlavně moji němčinářku paní profesorku Hrochovou a pana třídního Pavla Siváka Vaňka.

Liebe Grüße aus Österreich von Martin