O svých zkušenostech z tříměsíčních pobytů na škole ve Španělsku se s námi podělili Anežka Matějíčková ze SpB a Matěj Synek z 3. C.

Ahoj, jmenuji se Anežka Matějíčková. Chodím do septimy B a momentálně se nacházím ve Španělském městečku Cuenca. Díky projetu Erasmus+ (a našim úžasným profesorům) jsem dostala možnost studovat 3 měsíce zdejší “bachillerato“ na IES ALFONSO VIII. Cuenca je malé městěčko, které najdete mezi Madridem a Valencií v autonomní oblasti Castilla-La Mancha. Nenajdete zde žádná velká nákupní centra či moderní budovy, na to slouží Madrid, vzdálený necelé 2 hodiny. Zato najdete nádherné historické centrum, které se dokonce nachází na seznamu UNESCO. Historické centrum není to jediné, co mě tu uchvátilo. Celé město se navíc nachází v překrásném kaňonu, kde byste se mohli procházet hodiny a nikdy se neunavili. Co se týká školy, systém je zde velmi odlišný. Na rozdíl od Bigy trávím ve škole naprosté minimum času. Každý den začínám 8:30 a končím 14:30. Vždy mě čekají dva bloky tří hodin po 55 minutách, mezi kterými je jediná přestávka, která trvá 30 minut. Další výrazný rozdíl vnímám v počtu předmětů a možnosti volby zaměření. Já osobně si vybrala přírodovědný lékařský blok, takže nejvíce času trávím učením anatomie, chemie a biologie. Na rozdíl od Bigy zde mám pouze 7 předmětů, což nám dává prostor všechno probírat více dopodrobna, ale kvůli tomu jsou také testy mnohem více objemné. S tím souvisí, že se zde hraje hodně na memorizaci, ale učitelé si jsou tohoto problému vědomi. Proto se snaží do výuky co nejvíce zatahovat žáky, aby studentům na doma zbylo pouze minimum práce. Díky mému výběru předmětů, trávím svůj volný čas převážně studiem, ale vždy si najdu čas na moji skvělou hostitelskou rodinu. Soboty tradičně trávíme v blízké vesničce s “mými“ prarodiči, nebo si jdeme popovídat do jednoho ze zdejších barů. Mé 3 měsíce se pomalu blíží ke konci a musím říct, že to byla nezaměnitelná zkušenost. Proto jestli váháš či se příští rok přihlásit… neváhej a jeď!

Ahoj, jmenuji se Matěj Synek, jsem ze 3. C a jsem v Salamance ve Španělsku. Než jsem odjel, měl jsem se zamyslet nad tím, na co se zde chci zaměřit. Pro mě odjezd znamenal navázání nových kontaktů, udělat si spoustu zahraničních přátel, poznat novou kulturu a samozřejmě naučit se španělsky a s těmito cíli jsem sem odlétal. To se však absolutně změnilo. Po prvním měsíci jsem zjistil, že vůbec nerezonuji s mentalitou zdejších studentů a celkově lidí. Moji spolužáci (a celkově děti jejich věku) jsou hodně nesamostatní a nezodpovědní a jsou tak vychováváni jak rodiči, tak učiteli. Na druhou stranu jsem si nemohl nevšimnout, jak otevření a přátelští k sobě Španělé jsou. Ačkoliv se neznají, mluví mezi sebou jako po x letech přátelství. Nikdo jim není cizí a nevykají si mezi sebou (ani studenti profesorům). Co pro mě byla však největší změna, byla samostatnost. Odjakživa jsem byl velmi samostatné dítě. Dokážu se o sebe postarat bez problému a miluju svopbodu, které se mi v Česku dostává. Proto mi zde lehce nevyhovuje míra péče, které je mi dopřáváno. Ale objevil jsem zde jinou podobu samostatnosti, která mi chyběla, a to je ta sociální. Jelikož mi úplně nesedli moji zdejší spolužáci (samozřejmě se s nimi bavím a přátelíme se, ale je to opravdu jen třídní vztah), začal jsem trávit více času o samotě a to je nejdůležitější věc, co mi Erasmus přinesl - schopnost trávit čas sám se sebou a užívat si to. Co se školy týče, funguje to tu trochu jinak. Každy den začínáme v 8:50 a končíme 14:35 (oběd ve škole nemáme). Ve Španělsku studium není tak všeobecné jako u nás. Studenti si vybírají zaměření, takže každá třída má jiné hodiny podle jejich výběru. Jediné, co mají všichni, je lengua (hodiny španělštiny jako u nás češtiny), filosofie a angličtina. Já jsem v třídě společenských věd, takže oproti ostatní studentům nemám biologii, fyziku ani chemii, ale mám ekonomii, historii, matematiku a světovou literaturu. Z mého pohledu je studium v Česku přísnější, ale zároveň v určitých ohledech kvalitnější. Například kvalita angličtiny je nepopsatelně lepší v Česku. Avšak máme se od Španělů také co přiučit. Zdá se mi, že tady se využívá více metod učení než jen typické přečíst a zapamatovat. Studenti dělají prezentace, pracují ve skupinách, kreslí myšlenkové mapy, dokonce i debaty o tématu jsme měli. Studenti tak látku nejen studují, ale i praktikují, což koneckonců je to nejdůležitější.