Ve školním roce 2022/23 vyjelo na tříměsíční studijní pobyt do zahraničí celkem 12 žáků Bigy. Tři žáci studovali v rakouském Melku, čtyři žáci ve francouzském Nîmes nebo St. Nazaire a pět žáků studovalo ve Španělsku – v Salamance, v Cuence a v Rotě. Průběžně jste si mohli pročítat jejich postřehy. Teď přinášíme poslední sérii zážitků. První od Richarda Šuláka z 3. B, druhý od Ely Symonové z 3. C a třetí od Matěje Cihláře ze SpB.

Francie… co si představíte? Eiffelovu věž, pláže zatopené sluncem a božskou kuchyni? Já už jsem si zvykl na chuť soli v mořských plodech, na urputný vítr i neustálý déšť. Teď v tom vidím krásu, surovou a drsnou. Každý den projíždím okolo přístavu zaoceánských lodí a budov, jež by mohli závidět stáří secesi. Saint Nazaire toto město by si nikdo s krásou nespojil ani nejhrdější Francouz. Však jsou tu místa, která miluji: pláž na konečné autobusu U3, cestu na poštu a zpět, park za školou, pekárnu, sedadlo poloprázdného autobusu. Nejčastěji tu narážím sám na sebe-samotou jsou protkány tyto francouzské momenty. Ze začátku mě nikdo neznal a já jsem znal jen únavu a bolest hlavy. Teď mě bár kdo zná. On, Richard (vyslovujte francouzsky s chraplavým r a místo ch š a na konci vynechte d) Sulak. Pořád chodí na pláž; o volné hodině jí sušenky; snídá cereálie; chodí (lenivě) pomalu; nosí u sebe foťáček, na který nefotí; že prý je katolík a pořád píše dopisy. No vidíte ani vy mě tak dobře neznáte. Potkal jsem tu pár stěžejních postav. Veronique, profesorku dějin umění, která mi prozradila, jak se liší vitráže gotické od těch neogotických. Erwana a Kalyu, zamilovaný pár, co se mnou prožívá každá středeční odpoledne (Erwan hraje na kytaru a rád fotí a Kalya se ráda směje, já taky). Klárku, sice ji znám už pár let, ale teď je mi nejbližším člověkem, společníkem, přítelem. Úzkost, od doby, co jsem si zvykl na devět hodin denně ve škole a jízdy přeplněným autobusem, rychle si mě vyhledala. Tráví se mnou čas v nekonečných dvouhodinovkách physique-chimie, na záchodech a občas i u rodinného stolu. Za dva týdny odjíždím do Brna. Odjedu tam jako někdo, kdo je zvyklý nefénovat si vlasy, protože ví, že mu je vítr usuší cestou na autobus.

Ahoj, jmenuji se Ela Symonová. Jsem v 3.C a můj tří měsíční studijní pobyt v Nîmes ve Francii se blíží ke konci, takže tady je pár informací, jak to probíhalo. Nîmes je nádherné město kousek nad Marseille s mnoho historickými monumenty a nádhernou zahradou uprostřed města. Ta je jedním z mých neoblíbenějších míst, kde trávím většinu volných hodin nebo se do ní zastavím, když mám čas o víkendu. Dny ve škole jsou dlouhé, většinou končím okolo páté nebo šesté hodiny večer. Ale 
často mívám v průběhu dne volné hodiny, které jsou perfektní k prozkoumávaní města. V Nîmes je kromě unikátních antických památek taky krásná knihovna, lezecká stěna, bazén s velkou slevou pro studenty a taky spousta dobrých kaváren. Pokud zvažujete studium ve Francii pres Erasmus, tak se připravte na možné komplikace s organizací a časté návštěvy “la vie 
scolaire” nebo stávky kvůli různým věcem. Výhodou je, že všichni budou příjemní a budou se vám snažit pomoct, ale i tak některé věci potrvají dlouho, než se vyřeší. Ovšem co se týče jídla ve školní jídelně, zklamaní pravděpodobně nebudete.

Hezký den, jmenuji se Matěj Cihlář a poslední necelé tři měsíce trávím v Nîmes ve Francii, jelikož jsem byl vybrán ve výběrovém řízení, o které k mému překvapení nebyl moc zájem. Celý pobyt je totiž zcela zdarma. Cizí zemi si užívám a ačkoliv je těžké se hned přizpůsobit, těžím z francouzské kultury maximum a velice jsem si zlepšil francouzštinu. Zároveň jsem dostal skvělou rodinu a bydlím kousek od školy a přímo ve městě, které je opravdu krásné. Pokud si to čte někdo z nižších ročníků a máte podobnou možnost, nepromarněte ji a jeďte, nebudete litovat. 😊