Po tříměsíčním studijním pobytu na střední škole IES Castillo de Luna v Rotě se vrátily studentky Katka Soukupová ze Septimy B a Apolena Hlaváčová z 3.A. Zde si můžete přečíst jejich zkušenosti a zážitky.
Hola! Jmenuji se Katka Soukupová, jsem studentkou Septimy B a uplynulé tři měsíce jsem díky programu Erasmus+ studovala v Andalusii na jihu Španělska.
Bydlela jsem v krásném přímořském městě Rota, pouhých deset minut chůze od pláže. Měla jsem štěstí na nádherné prostředí i počasí, které je tu během jara opravdu příjemné. Žila jsem ve španělské hostitelské rodině a navštěvovala místní střední školu se zaměřením na humanitní vědy. Výuka tam probíhá jinak než u nás – odlišný je nejen systém předmětů, ale i celkový denní režim. Například obědy se tu nejí ve škole, ale až doma po vyučování, které končí brzy odpoledne.
Jih Španělska je také typický velmi silným přízvukem. První dva týdny jsem měla pocit, že jsem se celou dobu učila úplně jinou španělštinu, a bylo opravdu těžké místním rozumět. Naštěstí jsem si ale rychle zvykla a mohla si naplno užívat jejich neskutečnou otevřenost a srdečnost, které mě tam provázela každý den.
Během pobytu jsem měla možnost zažít i místní kulturní tradice. Například Semana Santa – velikonoční týden – kdy se ulice zaplní průvody, které na první pohled mohou připomínat Kukluxklan. Ale není to tak, jak by se mohlo zdát. Velikonoce jsou zde hluboce zakořeněné a každý den se konají dlouhé náboženské průvody. Také jsem se naučila základy flamenka, které jsem si později mohla zatančit na tzv. Feria – jarní slavnosti, která je v této oblasti velmi významná.
Jsem neskutečně vděčná naší škole, že mi tento pobyt zprostředkovala. Být součástí španělské rodiny a zažít jejich způsob života zblízka je něco, co se běžným cestováním nedá nahradit. Z Roty si odvážím mnoho nezapomenutelných zážitků a vzpomínek. Proto bych určitě takovou zkušenost všem doporučila, protože to není jenom o zlepšení se v jazyku, ale naučí vás to mnohem víc!
Kateřina Soukupová, Septima B
Ahoj, jmenuji se Apolena a strávila jsem skoro tři měsíce ve Španělsku, v malém městečku Rota. Rota se nachází v Andalusii, v provincii Cádiz, a je proslulá převážně svými plážemi a námořní základnou NATO. Musím říct, že vzhledem k tomu, že studuji španělštinu teprve tři roky, měla jsem před odjezdem obrovský strach, že se tam nedomluvím – obzvlášť na jihu s jejich andaluským přízvukem. Je pravda, že první dva týdny byly velmi náročné, musela jsem se neskutečně soustředit, abych aspoň něčemu rozuměla, ale čím déle jsem tam pobývala, tím snazší se pro mě všechno stávalo.
Ve volných chvílích jsem často chodila na pláž – protože kdy se mi zase naskytne možnost vidět, jak slunce zapadá nad oceánem? Jezdila jsem také na fotbalové zápasy se svou hostitelskou rodinou a trávila čas s kamarády.
Tři měsíce jsou dlouhá doba (ačkoliv mi připadá, že to uteklo nesmírně rychle), a za tu dobu jsem stihla nasát spoustu kulturních zážitků. Samozřejmě jsem o španělské kultuře hodně slyšela, ale prožívat ji bylo něco úplně jiného. Navštívila jsem například Sevillu, jejíž krása mě doteď udivuje, Córdobu a její nádherné patios, Cádiz, ostrovní městečko, do kterého se z Roty dá dostat lodí, Jerez, a se školou jsem v rámci exkurze s tělocvikem navštívila i Rondu. Ve Španělsku jsem zažila Semanu Santu, jejíž průvody ve mě navodily zpočátku mírný strach, i po čase mi naháněly trošku husí kůži, ale viděla jsem v nich i to obrovské kouzlo, když v tichu noci za svitu svíček procházely celé hodiny po městě průvody věřících, někteří dokonce i bosi, nesoucí obrovské oltáře se sochami svatých. Také jsem měla to štěstí zažít tzv. Feriu, ten nejslavnější španělský svátek, co si dokážete představit. Ženy oblečené v traje de gitana tancující flamenco, vůně španělského jídla, která vás omámí, hudba vycházející z jednotlivých caset, co se vzájemně prolíná, jak procházíte uličkou barevných stanů, určených k tanci. Španělům zjevně nic neříká spánkový režim, jelikož na Ferii mnozí zůstávali až třeba do šesti do rána, poté spali do čtyř a šli rovnou zpátky na Feriu.
Co se týče jídla, rozhodně si nemůžu stěžovat – moře jsem měla doslova za rohem, a tak není divu, že mořské plody a ryby tu byly běžnou součástí jídelníčku. Taky mě mile překvapila vroucnost Španělů – to, jak mi má hostitelská rodina s nadšením ukazovala španělskou kulturu, jak rychle mě spolužáci přijali do kolektivu a jak byli všichni ochotní mi kdykoliv s čímkoliv pomoct.
Za ty tři měsíce se cítím neskutečně obohacena – kulturně, jazykově i díky všem těm úžasným lidem, které jsem měla to štěstí tam potkat.
Apolena Hlaváčová, 3.A
Zařazeno v kategoriích:
