Jsme moc rádi a hrdí na to, že naši studenti mohou díky programu Erasmus+ studovat, poznávat a žít ve Francii po dobu 3 měsíců na partnerském gymnáziu - lycée Aristid Briand. A jak se měly Veronika a Anežka (obě SpB), které se předminulý týden z tohoto pobytu vrátily, vám přiblíží následující řádky:
Když jsme odjížděly, byly jsme obě hodně nervózní. Následující tři měsíce pro nás představovaly velký otazník a existovalo málo věcí, které nám mohl někdo skutečně zaručit. První kontakty s rodinou probíhaly v celku dobře. Já jsem například první víkend zvracela (Veronika) a druhý jsem jim rozbila pračku. Obě jsme byly ale vítané a postupně jsme se začleňovaly do každodenních životům našich rodin. Ve škole nebyli až tak zvyklí na cizince, kteří už umějí francouzsky, takže první reakce většiny učitelů byla, jestli vůbec umíme něco říct. Ale jak učitelé, tak studenti nám vyšli ve všem vstříc a snažili se nám pomoct, kdykoli jsme vypadaly trochu ztraceně. Nicméně jsme se poměrně rychle rozkoukaly a brzy jsme dělaly projekty a psaly testy s ostatními. Jelikož jsme s Anežkou sdílely stejnou třídu a také motivaci poznávat město, trávily jsme hodně času spolu. Asi 15 minut od školy byla krásná pláž, což bylo docela hezké místo, kde jsme mohly trávit volnou hodinu. Centrum města pak bylo pěšky půlhodiny a autobusem pár minut, takže jsme tam často během školy nebo po škole chodily. A přestože byly obědy v jídelně moc dobré a obsahovaly i předkrm a především dezert, chodily jsme pravidelně společně na oběd do města. Poměrně rychle jsme si obě vybudovaly svou rutinu a našly si svá komfortní místa, kde jsme trávily hodně času.
Po celou dobu pobytu jsme obě cítily velkou potřebu využít čas, který jsme tu měly. Takže po domluvě s rodinou a zodpovědnými učiteli, jsme se začaly vydávat na malé výlety, ať už každá sama nebo spolu. Na konci svého pobytu jsme obě objely prakticky všechny zastávky vlaku. Já jsem téměř každý víkend někam na jeden den jela. Ten druhý den jsem většinou trávila s rodinou, která mě buď ještě taky vzala někam se podívat nebo jsme třeba s tátou vyjeli na kola. Během prázdnin mě vzali s sebou na malou dovolenou na ostrov Noirmoutier nedaleko Bretaně, do zábavního parku Puy de Fou a byla jsem součástí i velké rodinné narozeninové oslavy, kam se sjelo asi 60 širších členů rodiny a kamarádů. Anežku rodina zase vzala do krásného města La Rochelle, rybařit na loď a brali ji s sebou ke svým prarodičům a kamarádům nebo třeba do muzea umění v Nantes. Veškeré cestování nakonec vyvrcholilo naším výletem do Paříže. Díky mojí rodině a jejím příbuzným jsme získaly ubytování, a dokonce doprovod po Paříži. Strávily jsme tam celý víkend a viděly všechny nejznámější památky, podívaly se do Musée d’Orsay a Pantheonu a prošly si spoustu krásných ulic. Byl to úžasný víkend a na své průvodce budeme ještě dlouho vzpomínat.
Můžeme tedy obě říct, že i když tu byly i těžké chvíle, a ne všechno se vždy podařilo, jsme obě moc rády za tuto zkušenost. Byl to nenahraditelný zážitek nejen po stránce jazykové, ale pro život obecně. Navázaly jsme nové vztahy, naučily se spoustu věcí a měly možnost spoustu věcí vyzkoušet. Vzpomínky a zážitky z Francie si už navždy poneseme a budeme z nich čerpat. A každému, kdo by nad podobnou možností váhal, bychom řekly, že i když může být představa 80 dní mimo svou rodinu a přátele děsivá, vážně to za to stojí. Děkujeme, že jsme měly tu možnost tohle zažít.
Veronika Lopaurová (SpB), Anežka Řeháková (SpB)