V následujícím článku si můžete přečíst zprávy od Anny Sepši ze SpB, která je ve španělské Rotě, od Zuzany Chovancové také ze SpB, která je ve španělské Cuence, a od Antonína Palackého, který je v irském Ballyhale. Jsou zhruba v polovině jejich tříměsíčního pobytu.
Dobrý den, jmenuji se Anna Sepši, jsem studentkou SpB a momentálně se nacházím v přímořském městě Rota v provincii Cádiz na jihu Španělska. Bydlím zde v hostitelské rodině a navštěvuji školu IES Castillo de Luna, kde studuji 1º Bachillerato de Artes, což odpovídá 2. ročníku gymnázia. Školní systém je zde velmi odlišný. Každý den máme šest vyučovacích hodin s jednou třicetiminutovou přestávkou po třetí hodině. Výuka začíná v 8:15 a končí ve 14:45. Vybrala jsem si umělecké zaměření, takže mám předměty jako Volumen (teorie a praxe sochařství), Umělecké kreslení, Audiovizuální kulturu nebo Filozofii. Je to pro mě nové, ale velmi zajímavé. Ve škole nejsou jídelny – obědvá se doma po skončení výuky. První dva týdny pro mě byly poměrně náročné. Kromě všech změn jsem se musela vyrovnat i s andaluzským přízvukem, který je velmi silný, a zpočátku jsem měla pocit, že slyším španělštinu úplně poprvé. Naštěstí tento problém netrval dlouho – na přízvuk se dá poměrně rychle zvyknout. Mám skvělou hostitelskou rodinu a spolužáci mě hned přijali mezi sebe. Lidé jsou tu otevření a milí, takže jsem se zatím nesetkala s pocitem, že by mě někdo „nepřijal“. I teď, v polovině října, je tu přes den kolem 30 °C, takže volný čas často trávím na pláži. Každý den také chodím běhat a do posilovny. O víkendech chodíme s hostitelskou rodinou na fotbalové zápasy – jak místního týmu, tak občas i do Cádizu – nebo trávím čas se svými kamarády. Jsem před polovinou mého pobytu, ale už teď to beru jako velice obohacující zkušenost, za kterou jsem vděčná.
Zuzana Chovancová
Cuenca je moc pěkné město, takže jsem tu na svém tříměsíčním Erasmu spokojena. V rodině i škole mám super podporu, i když kamarády tu nemám, moje místní koordinátorka mi dává možnost účastnit se školních akcí i mimo moji třídu, takže jsem byla třeba s portugalskými studenty v Madridu nebo se studenty z Francie na návštěvě starého římského města (obě skupiny studentů zde byly na týdenním Erasmu). Škola jako taková je hodně rozdílná, systémem, ale i přístupem k vyučování, studenti se učí strašně moc, i doma, a máme pouze jednu přestávku denně. Předmětů mám mnohem méně než v Brně (celkem 8) a každá hodina má 55 minut. Předměty jsem si vybírala tak, že celkově ze všech mám volbou asi čtyři. Mají zde úplně jinak rozdělené samostatné oblasti předmětů, takže fyziku děláme v inženýrství a technologiích, ale i v chemii. Nebo jsme třeba výrokovou logiku brali ve filosofii.
Ve svém volném čase chodím na výlety, jezdím na kole a navštěvuji různé akce. Za dobu, co jsem zde, jsem se například zúčastnila přehlídky policie s ukázkou výbuchu a přehlídkou cvičených psů. Navštívila jsem i místní divadlo a obecně se snažím podívat, kam to jen jde. S rodinou, ale i sama, jsem byla na několika výletech a to se mi zde asi líbí nejvíc.
Občas se objeví neočekávané situace, pro mne to bylo už na letišti ve Valencii, kde jsem si vyzvedla kufr s pouze třemi kolečky, i když jsem si popovídala s paní u okýnka, které jsem nadiktovala mou adresu a také jí řekla že tam budu osmdesát dnů, náhradní kufřík mi úspěšně poslali do Brna, nikoli do Španělska.
Jinak je tady spousta španělsky mluvících tryskomyší, které nejsou ochotné zpomalit, takže s jazykem je to občas opravdu náročné. Rozhodně jsem se hodně posunula. Chtěla bych, aby všichni, kteří uvažují o Erasmu, věděli, že to rozhodně není jednoduché. Spousta věcí je mnohem složitější, než by mne jakkoli na začátku napadlo, ale rozhodně se mi tahle zkušenost vyplácí.
Antonín Palacký
Už uplynul měsíc z mého tří měsíčního pobytu v Irsku a posílám pozdravy. První týden rozhodně nebyl lehký, jelikož je zde školní systém postaven velice rozdílně. Bohužel nejsou mezi 40 minutovými hodinami přestávky kromě jedné na svačinu a druhé na oběd. Během obědové přestávky je k dispozici levný a chutný oběd v kantýně. Starší ročníky mohou opustit školní pozemek a vydat se třeba do nedalekého obchodu v čerpací stanici. Škola sice trvá od 8:50 do 16:00, ale aspoň se můžu déle vyspat. Lidé jsou zde velmi společenští a přátelští. Příjezd byl pro mě velice náročný, ale snažili se mě mentálně podpořit. Chodím zde do pátého ročníku z šesti. Je zaměřený na přípravu na závěrečné zkoušky, Leaving Certificate, které budou moji místní spolužáci absolvovat příští rok. Některé předměty jsou na to přímo zaměřené. Co se týče předmětů, většina z nich je pětkrát týdně. Povinně to jsou angličtina, irština, matematika a několik takových, které jsou týdně méněkrát, jako péče o duševní zdraví, kariérní poradenství a podobně. Dále si student vybere ze čtyř bloků (skupina povinně volitelných předmětů, které probíhají zároveň) celkem čtyři předměty, jeden z každého. Problém však byl, že musím byt přítomen v hodinách irštiny, přestože ji oficiálně nestuduji a nejsem ani vtahován do výuky. To je demotivující, jelikož irštinou často končím. Dále jsem si musel v jednom bloku vybrat mezi předmětem, o kterém nic nevím, a jazykem, kterým (opět) nemluvím. Všechny třídy (alespoň v ročníku) obědvají a končí ve stejnou dobu, což je důvod, proč nemohu končit dříve. Začal jsem si ve dny, kdy mám irštinu, brát do školy třeba něco na čtení, jelikož mají velmi přísný zákaz používání mobilních telefonů. Pokud je o víkendu hezky, což je důležité kvůli množství srážek, tak si zajedu na kole. Plánuji i výlet do nějakého města. Největší problém je asi nevědět, co dělat se svým časem, ale aspoň toho můžu hodně napsat, cvičit a pracovat na nějakých projektech. Další problém je přízvuk. Sice často nejde ani poznat, ale v důsledku musím dotyčného několikrát požádat, aby zopakoval, co říká. Často se mi stýská. Často si myslím, že by tenhle pobyt byl lehčí pro někoho, kdo je více zvyklý na samostatnost (jezdí na tábory atd.), ale zvládám to i tak. Byl by to jiný zážitek, kdybych tu nebyl z Česka sám. Vidím ale na tomto velmi přínosnou věc v tom, že se naučíte větší samostatnosti a rozhodně to buduje charakter.