V tomto školním roce vyjelo na dlouhodobý studijní pobyt do zahraničí celkem 15 našich žáků. Níže přinášíme dojmy tří z nich, kteří svou mobilitu trávili ve Francii. 

Jitka Maliňáková z 3. B

Díky programu Erasmus+ jsem měla možnost strávit 80 dní ve městě Saint-Nazaire ve Francii, kde jsem poznala nejen novou kulturu a nové lidi, ale i sama sebe. Saint-Nazaire mě hned od začátku překvapilo svojí energií. Je to přímořské město, kde je pořád co dělat a kde lidé opravdu žijí naplno. Každé odpoledne tráví venku, na pláži nebo v kavárnách. Taky tu spousta lidí jezdí na kole, což město dělá klidnější a ekologičtější. U své první hostitelské rodiny jsem se cítila víc než dobře. Hned na začátku jsem si s nimi sedla, brali mě na různé výlety a procházky, ukázali mi okolí a dokonce mě vzali i do Paříže, kde jsem nikdy předtím nebyla. Překvapivě pro mě nebyly nejtěžší první dva týdny, jak mi všichni říkali i jak jsem sama čekala, ale první týden u mé druhé hostitelské rodiny, kde se podmínky neshodovaly s mojí představou o ubytování zahraničního studenta. Naštěstí se situace začala rychle řešit, a tady musím poděkovat paní koordinátorce a paní profesorce Tinkové, které mi pomohly vše bleskově vyřešit. Nakonec jsem rodinu změnila doslova ze dne na den. Ještě jednou velké díky! Po této zkušenosti pro mě bylo o to příjemnější vracet se do školního prostředí, kde panovala přátelská atmosféra a podporující nálada, díky kterým jsem se tam cítila opravdu dobře. Ve škole byli všichni do jednoho moc milí a laskaví – jak studenti, tak profesoři. Překvapil mě jejich školní systém. Stávalo se, že jsem měla uprostřed dne třeba 3,5 hodiny volna, takže jsem si mohla zajít domů, naobědvat se a udělat si věci, které byly potřeba. Jako menší mínus bylo, že jsem třikrát týdně končila vyučování o půl šesté. Na druhou stranu docela často odpadaly hodiny, takže to bylo fajn. Součástí každodenního života, a to nejen ve škole, jsou i místní zvyky. Například je tu běžné dát si dezert po každém jídle. Na to v Česku zvyklá nejsem, a musím říct, že mi to bude chybět ;) Během pobytu jsem měla možnost poznat novou kulturu, zlepšit si jazyk a potkat spoustu zajímavých lidí. Erasmus pro mě nebyl jen o cestování, ale hlavně o získání nových zkušeností a větší samostatnosti. Tento pobyt bych určitě doporučila každému, kdo má možnost vyjet do zahraničí. Je to zkušenost, která člověka posune nejen jazykově, ale i osobnostně.

Přemek Vala ze SpB

Hezký den, zdravím všechny z Lavalu, města na severozápadě Francie. Z Bigy jsem tady první, což je pro mne pocta, že můžu poznat i tento jiný region. Mám se tu dobře, přivítala mě zde velmi milá rodina, která mě podporuje v mých koníčcích a chce mi ukazovat věci a místa, která by mě mohla zajímat. Například jsme se byli podívat na utkání místního fotbalového klubu a několikrát jsme byli v divadle. Taky jsem s nimi strávil Velikonoce, takže jsem poznal celou širší rodinu. Ve škole se snažím porozumět všemu co jde, ale tím, že místní vyučování končí některé dny až v 17:25, tak ne vždy udržím po celou dobu pozornost. Jinak spolužáci i učitelé jsou zde milí a když potřebuji, tak mně pomůžou, zpomalí, či zopakují větu atd. Osobně si se spolužáky rozumím, doufám, že si tu vytvořím nějaké kamarády. Většinu času, co nejsem ve škole, trávím s lezeckým klubem Gral 53, a to pravidelně na trénincích přes týden, tak i některé dny o víkendu, kdy jsme byli lézt na skalách. Je pro mě zážitek lézt v Espace Mayenne, hale, kde se lezou i světové poháry. Momentálně je druhý týden prázdnin, takže mám čas si odpočinout a poznat Laval a jeho okolí o něco lépe. Pokud se divíte, že tu mají hodně prázdnin, tak se divte ještě více, protože v květnu budou ještě státní svátky. Podle staré dobré francouzské tradice, se od května do září vlastně skoro vůbec nepracuje ;)

Elena Kubátová z 3. B

Jmenuji se Elen Kubátová a svůj Erasmus trávím ve Francii, konkrétně v Saint-Nazaire a už jsem ve třech čtvrtinách celého pobytu. Kdybych řekla, že jsem před odjezdem byla nervózní, nebylo by to ani zdaleka dostatečně vystihující. Už po tom, co jsem vystoupila z letadla, jsem mírně panikařila a zpochybňovala svoji motivaci, ale hned na letišti si mě vyzvedla první hostitelská rodina a díky tomu, že už v minulosti ubytovávali nějaké studenty, tak měli pochopení pro mne i moji francouzštinu. První týden byl hlavně o zvykání si na nové prostředí, rozvrh, systém i lidi, všechno samozřejmě v cizím jazyce. Francouzská škola funguje dost odlišně. Je tu méně předmětů a značnou část z nich jsem si mohla sama vybrat. Nejvíc mě baví takový jejich mix historie, geografie a politiky, kde jsme probírali demokratizaci a teď se věnujeme Evropské unii. Výuka je hodně zaměřená na psaní, velká část testů je formou slohovek, což je ve francouzštině mnohem náročnější než v češtině. Velmi příjemně mě překvapili spolužáci, jsou neuvěřitelně milí, sami se se mnou baví, pomáhají mi, zajímají se nejen o to, jak se mám, ale i o Česko a o moji zkušenost jako takovou. Komunikace je místy trochu výzva, ale já se od nich učím francouzštinu a oni si se mnou rádi cvičí angličtinu, která tu opravdu není silnou stránkou většiny studentů. Škola většinou končí dost pozdě, není výjimkou, že studenti začínají v osm ráno a domů se vracejí v šest večer, takže nezbývá moc času na nějaké mimoškolní aktivity. Ale mně se už první týden podařilo domluvit si tréninky karate ve sportovním centru naproti škole, z čehož jsem byla nadšená, protože jsem se bála, že mi bude pohyb chybět, také je to příležitost potkat další zajímavé lidi, byť naše domluva, složená z mojí pochybné francouzštiny, jejich minimální angličtiny a občasné japonské terminologie, bývá dost humorná. Volný čas se snažím, díky krásnému počasí, trávit hodně venku. Saint-Nazaire je sice spíš průmyslové město, ale i tak má svoje kouzlo. Ráda chodím na dlouhé procházky kolem pláže a přístavu a pozoruji lodě. O víkendech občas vyrážím někam sama nebo mě někam vezme rodina. Navštívila jsem například Nantes, Guérande nebo přírodní oblast La Brière. Byli jsme také s jejich prarodiči sbírat škeble a další mořské potvorstvo, které jsme měli pak další den k obědu, což byl pro mě celkem intenzivní zážitek. Během pobytu jsem vystřídala dvě hostitelské rodiny a obě byly skvělé. U té druhé jsem si obzvlášť rozuměla s jejich dcerou, máme podobné zájmy, a tak si večer někdy sedneme s kytarou a hrajeme spolu. Když bych měla svůj Erasmus zatím zhodnotit, řekla bych, že je to zkušenost náročná, ale zároveň nesmírně obohacující. Nejen, že mi rozšířila obzory, ale také mi dodala větší sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnost zvládat nové situace. Každému, kdo o podobné možnosti uvažuje, bych chtěla vzkázat, že to rozhodně není jednoduché, ale i tak je to po mnoha stránkách velice přínosná zkušenost a stojí to za to.