Další zprávy z dlouhodobých pobytů na zahraničních školách jsou od žáků SpB - Jana Panáče, který studuje ve francouzském Nîmes, a Štěpána Chovančíka, který už se vrátil z pobytu v italském Trevisu. 

Jmenuji se Jan Panáč, jsem studentem SpB. Můj pobyt v Nîmes je trochu jiný než u ostatních studentů v jiných státech. Neměl jsem totiž možnost být u rodiny celý týden, ale jen o víkendech. Přes týden tedy bydlím na internátě přímo v areálu školy. Má to své výhody i nevýhody. Je hrozně fajn, že nemusím po škole nikam jezdit a můžu jít hned po vyučování na pokoj nebo do města. Zpátky na internátu ale musím být už v 18 hodin, protože v 18:45 máme večeři (s výjimkou mimoškolních aktivit, kdy se můžu vrátit později, až do 21 hodin, a mít večeři později). Je tu možnost mít koníčky po škole, kterou jsem s radostí využil. Využívám školní posilovnu, chodím běhat a se spolužáky chodím trénovat fotbal v týmu Gazélec. Nevýhodou je vstávání. Internát musím opustit v 7:15 a jít na snídani, což nezní tak špatně, ale občas se stane, že odpadnou hodiny, mám až na desátou a musím dvě hodiny čekat. Jsem tu spokojený. První týden až dva byly náročné, protože jsem nebyl moc rozmluvený a moc jsem nerozuměl, ale po dvou týdnech se to zlepšilo. Doteď sice nemůžu říct, že bych rozuměl všemu, ale určitě vidím posun. Musím za to hlavně poděkovat učitelům, protože mi vyšli vstříc a poskytli mi materiály z hodin, které si ostatní žáci psali, ale já je nestíhal zapisovat. Škola tu začíná v 8 a končí většinou v 16, ale dvakrát týdně mám do 17 a jednou za dva týdny do 18. Je to trochu nezvyk končit každý den takhle pozdě, ale během dne máme dvě volné hodiny, během kterých můžu dělat, co chci, takže je většinou trávím s ostatními ze třídy. Většinou hrajeme karty, chodíme na hřiště nebo se, když je nějaký test, učíme. Je tu trochu jiný školní systém než v Česku. Nedává se takový důraz na všeobecné vzdělání, ale spíš na specializace, které si studenti zvolí. Máme tu všechny předměty jako v Česku, ale většinu z nich jen jednou nebo dvakrát týdně, s výjimkou francouzštiny. Tu máme čtyřikrát týdně. Já jsem si jako specializaci zvolil matematiku, historii/geopolitiku a tělocvik. Zvolil jsem si i jeden předmět, který na Bigy není, a tím je italština, ale dost rychle jsem toho začal litovat. Zjistil jsem totiž, že Francouzi umí italsky víc než anglicky. Já jsem se italsky nikdy neučil a doufal jsem, že se budou učit základy, ale rychle jsem zjistil, že v hodinách italštiny nebudu moc rozumět. V pátek po škole jezdím na víkendy za rodinou, u které zůstávám až do pondělí. O víkendech mě občas berou poznávat okolí a různé památky. Mám hrozné štěstí, že jsem narazil zrovna na ně, protože jsem během pobytu zažil jeden víkend u jiné rodiny a nedokážu si představit, že bych u nich byl tři měsíce. Abych to shrnul. Jsem rád, že jsem tuhle šanci využil. Našel jsem si hodně nových přátel, poznal hodně nových míst a naučil se spoustu nových věcí. Řekl bych, že delší pobyt v zahraničí člověka hodně posune.

Jmenuji se Štěpán Chovančík, jsem studentem SpB a momentálně trávím svůj tříměsíční pobyt v severní Itálii v rámci programu Erasmus+. Studuji ve městě Treviso, které se nachází přibližně 30 minut od Benátek. Navštěvuji školu Istituto Canossiano Madonna del Grappa se zaměřením na obor Liceo sportivo. Systém školství a výuky je zde velmi odlišný oproti České republice. Ve všech školách v Itálii jsou od tohoto roku zakázané mobilní telefony. Výuka začíná v 8:00 a končí ve 13:30. Každý den máme šest vyučovacích hodin a uprostřed jednu patnáctiminutovou přestávku. Mám zde také několik předmětů, které v Česku nemáme, například filozofii a ekonomii. Velkou část rozvrhu tvoří tělesná výchova – celkem pět hodin týdně. Dvě hodiny probíhají jako klasická tělesná výchova, zatímco zbývající tři jsou zaměřené buď na praktické procvičování konkrétního sportu, nebo na teoretické přednášky, například o lidském těle či fyzioterapii. Co se týče jazyka, angličtina sice většinou postačí, její úroveň tu ale nebývá příliš vysoká, takže často využívám italštinu. Tu jsem se ve škole neučil, ale po absolvování půlročního kurzu jsem se po dvou týdnech začal postupně dorozumívat v běžných konverzacích. Protože škola končí poměrně brzy, mám spoustu volného času na své aktivity. Ten využívám především na tréninky volejbalu, návštěvy posilovny, trávení času s novými kamarády nebo s hostitelskou rodinou, prostřednictvím které zároveň více poznávám italskou kulturu. Rodina mě také vzala na řadu výletů, což mi umožnilo navštívit například Benátky, Florencii, Veronu nebo Neapol. Celkově to pro mě představuje velmi přínosnou zkušenost, kterou bych určitě doporučil i ostatním. Největší přínos vidím nejen ve zlepšení cizího jazyka, ale také v osamostatnění a větší schopnosti spoléhat sám na sebe. Zároveň člověk získá nové pohledy na věci, pozná jinou kulturu a naváže nová přátelství.