Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

V úterý 12. listopadu jsme se probudili do teplotně typicky belgického podzimního rána. Program na dnešní den byl velice zajímavý. Nejdříve jsme se vypravili na proslulý okruh F1 ve Spa - Francorchamps, kde si milovníci rychlých aut přišli na své.

Hned potom jsme si v autobuse doplnili síly svačinkami, které nám naši belgičtí hostitelé připravili. Chvíli na to jsme si již v Muzeu vzpomínek připomněli, jakou spoušť tu zanechala druhá světová válka, na kterou lidstvo nikdy nesmí zapomenout, aby se podobné zvěrstvo nemohlo opakovat.

Třetí den jsme zamířili za belgické hranice do hlavního města sousedního Lucemburska – Lucemburku. Po zhruba dvouhodinové cestě byl naší první zastávkou Soudní dvůr Evropské Unie – nejvyšší evropská justiční instituce, která má poslední slovo ve věcech Právního řádu EU a za každý členský stát na něm působí jeden soudce, v současné době tedy celkem osmadvacet.
Nejprve jsme měli možnost se setkat s generálním sekretářem belgického generálního advokáta (těch je celkem 9, zasedají společně se soudci), který pocházel ze Slovenska. Ten nám poreferoval jak o obecných faktech o instituci, tak o svých vlastních zkušenostech z kariéry generálního sekretáře. Nedlouho na to jsme se setkali i se samotným generálním advokátem z Belgie, panem Melchiorem Watheletem, který v minulosti zastával mimo jiné funkci belgického ministra spravedlnosti. Ten nás provedl po budově soudu a rovněž přidal několik zajímavostí o práci u Evropského soudního dvora. Díky jeho přívětivému a energickému vystupování zanechal v mnohých velmi příjemné pocity. Nakonec se k nám připojil také zástupce České republiky při soudním dvoře, pan Jiří Malenovský. Následoval společný oběd v prostorách soudu a troufnu si říci, že pro většinu z nás byla tato část velikým zážitkem.
V důsledku dlouhému programu na soudním dvoře jsme se do historického centra města dostali pouze na hodinu, i tak jsme však měli příležitost vidět kupříkladu katedrálu Notre-Dame ze 17. století, pod kterou se nachází krypta českého krále Jana Lucemburského, či si projít třídu Grand Rue plnou obchodů. V odpoledních hodinách jsme pak zamířili opět za hranice Belgického království za svými hostitelskými rodinami.

Dne 28. 11. oslavila naše třída kvarta B na Biskupském gymnáziu v Brně Den díkůvzdání v rámci poznávání jiných kultur. Stalo se tak na podnět naší učitelky anglického jazyka Jarmily Sedlákové.
Jde o jeden z nejvýznamnějších amerických svátků, ale v USA jej zavedli puritáni z Velké Británie z vděčnosti k Indiánům. Ti je naučili jak pěstovat různé plodiny, aby tam přežili další krutou zimu. V minulosti se tento svátek slavil různě, ale časem se ustálil na čtvrtý čtvrtek v listopadu.
Abychom jej vůbec mohli slavit, museli jsme si vše přichystat sami. Rozdělili jsme se do pěti skupin. Jedna měla na starosti nakupování a ostatní vaření, výzdobu sálu, divadlo a program. Vybraly se peníze a mohlo se nakupovat. Bylo zapotřebí koupit krocana, brambory, zeleninu na salát, přísady na nádivku a také interiérové doplňky. Toho se ujaly skupiny nakupování a dekorace. V Den D jsme se v osm hodin sešli ve školním sále. Do desáté hodiny se vše muselo dochystat. Skupina dekorace se pustila do výzdoby sálu, skupina divadlo měla generální zkoušku tří představení souvisejících s historií Dne díkůvzdání, skupina vaření mezitím ve školní jídelně připravovala typický slavnostní oběd a ostatní skupiny pomáhaly, kde bylo třeba.
Oficiálně akci zahájil projev paní učitelky, samozřejmě v angličtině. Poté jsme hráli tematické hry a shlédli prezentaci o historii tohoto významného dne. Těsně před obědem se k nám připojila naše třídní učitelka, Ilona Doleželová, a pan Berník, školní technik, aby natočil anglické divadlo, které pro nás secvičili naši spolužáci. Následoval velmi chutný oběd a po něm ještě chutnější dezert, takzvaný Apple Pie s vanilkovou zmrzlinou. S plnými žaludky jsme si zahráli ještě jednu klidnější hru.
Samozřejmě jsme po sobě museli také uklidit, jinak by nám vedení školy další podobnou akci nepovolilo. Když bylo vše v původním stavu, mohli jsme opustit sál a těšit se na následné přespání ve škole.
Byla to velmi vydařená akce, přinesla nám nové zkušenosti a vědomosti. Už se moc těšíme na příští rok, kdy si opět jako třída uspořádáme Čaj o páté.
Dorota Čápová, Petra Doležalová
 

Kateřina Tučková

Žítkovské bohyně

Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně,
v současnosti pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění. Na pomezí historie
a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008). Za román Vyhnání Gerty Schnirch (2009) obdržela cenu Magnesia Litera 2010 – Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu
a Cenu Jiřího Ortena. V roce 2012 vydala román Žítkovské bohyně a získala za něj Cenu Josefa Škvoreckého.
Román Žítkovské bohyně, fascinující příběh o ženské duši, o magii a o zasuté části naší historie, se stal jedním z nejprodávanějších titulů roku 2012.
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archívu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice...

Výsledky školního kola konverzační soutěže v anglickém jazyce - nižší gymnázium

Kategorie I. A - prima, sekunda                                 Kategorie II. B - tercie, kvarta

Amnesty International na Biskupském gymnáziu

Ve středu 22.1.2014 se studenti 3. A zúčastnili projektového dne, který měl několik částí, a nejzajímavější nám připadala tzv. Živá knihovna. Ze začátku se nám do toho moc nechtělo, v době uzavírání známek bychom spíše ocenili volný den, ale přemohli jsme se a do školy dorazili.

Už jste někdy jedli zmrzlinu připravenou pomocí tekutého dusíku? Myslíte, že může magnet levitovat? A věděli jste, že se dá karafiát rozbít na drobné střepy?

To vše a ještě mnohem víc jsme vyzkoušeli v Hodině moderní chemie, kterou vedli dva lektoři z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Doktorandi Jarka a Jirka představili našim studentům chemii atraktivním způsobem a zároveň jako důležitý a perspektivní obor, bez něhož se neobejde náš každodenní život.Podívejte se na pár fotografií z této akce.

V pondělí 27.1.2014 se konalo školní kolo konverzační soutěže v jazyce anglickém. Mezi vynikajícími výkony všech zúčastněných porota vybrala :

1. místo                   Marie Sedlinská                  sexta B