Biskupské gymnázium Brno a mateřská škola

Přetíženi informacemi, mozky ztěžklé povinnostmi, zasedáme do lavic některé z učeben ve třetím patře, abychom si prošli svou pravidelnou hodinou biologie. Přiznávám, že ne vždy dokáži udržet pozornost, biologie nikdy nebyla můj obor. Vždycky mi stačilo vědět jen málo a byla jsem spokojena. Často se ale stane, že se v látce dospěje k něčemu tak poutavému, že i já zvednu oči a vymotám se z vlastních myšlenek, abych vyslechla zajímavý výklad. Nejvíc mě baví povídání o nemocech, o věcech, které jsou neustale přítomny kolem nás a mohou se kdykoli stát součástí našeho života. Rozhodne není marné vědět i něco o tom, jak funguje naše tělo, nebo mít možnost jít po přírodě a alespoň občas se zastavit a říct si: "Ajhle, tuhle kytku přeci znám, vždyť to je kokoška pastuší tobolka!" Je mi jasné, že já, člověk fyzikou, chemii a biologii proste nedotknutelný, nikdy nepojme všechny ty informace výkladu, ale je příjemné vědět, že i pro nás, ne-biology, může být užitečné si sem tam něco zapamatovat.

Je zajímavé pozorovat, jak každý profesor propaguje svůj předmět slovy, která se tak často opakují a bývají aplikována vždy na ten „nejdůležitější“ předmět. Právě nedávno jsem slyšela jednu z těchto obehraných frází v hodině zeměpisu. Zněla asi takto: „Tak vy si myslíte, že zeměpis není důležitý?!? Jenom se rozhlédněte! Vždyť je všude kolem nás!“ Když to student slyší ve všech předmětech, řekne si spíš něco jako: „To už si nedokážete vymyslet nic lepšího, abyste mě donutili naučit se na písemku?“ Po hlubším zamyšlení nad těmito stále se opakujícími rčeními však člověk zjišťuje, že všichni kantoři mají stejnou pravdu.

V příloze najdete výkony podle tříd jednotlivých profesorek a profesorů.

Smělý plán sepsat vzpomínku absolventa na český jazyk a literaturu a jeho výuku na Biskupském gymnáziu vzal záhy za své. Několik událostí, ke kterým se v myšlenkách občas vracíme, pravda existuje – většina z nich však bude zřejmě nezajímavých a nudných. A nad těmi úsměvnějšími se pobaví pouze ti, kteří je spoluprožívali.

V příloze najdete výkony podle tříd jednotlivých profesorek a profesorů.

Kabinet biologie – 274:

Věra Helceletová
Kateřina Krumpholcová
Martina Punčochářová

Kabinet zeměpisu – 138:

Jindřiška Horáková
Michal Kubíček
Jakub Zatloukal

Kabinet tělocviku – 174:

Alice Bílková
Michal Snopek

Kabinet NJ – 163:

Literární cvičení si studenti mohou volit v sekundě, v tercii i v kvartě. Student si je může zvolit v kterémkoli z uvedených ročníků, je to předmět povinně volitelný. Letos probíhající cvičení v sekundách vede prof. Ströbingerová. Připojujeme krátkou charakteristiku.

Literární cvičení představuje doplňující předmět k výuce literatury a slohu na nižším gymnáziu. Zaměřuje se jednak na rozšiřování a prohlubování znalostí z literatury, rozvíjení čtenářských zkušeností, zejména však na tvořivou činnost na základě literárních textů. Studenti se učí interpretaci nebo například recitaci. Rozvíjejí svoji tvořivost a umění stylistiky prostřednictvím dílčích projektů. Samostatně nebo ve skupinách pracují na dlouhodobých úkolech, při nichž mohou uplatnit rovněž svůj výtvarný talent – například při tvorbě komiksů, powerpointových prezentací, plakátů apod. Rovněž se zapojují do nabízených literárních i literárně-výtvarných soutěží.
 

Nejdůležitější, ale i nejkrásnější není jen biologie, ale také geologie.

Nejdůležitější, protože zasahuje a zahrnuje všechny ostatní obory biologie, jako je botanika, zoologie, nauka o člověku, ale i geografie, fyzika, chemie... Geologické síly jsou schopné Zemi zničit (tsunami, zemětřesení, sopky, sesuvy půd, eroze), ale i tvořit (úrodná sopečná půda, termální a jiné lázně, tektonická pohoří, překrásné přírodní útvary, ...)

[Vodná nádrž Krpeľany (430 m) – Rieka (460 m) – Šútovský vodopád (830 m) – Mojžišové prameny (1140 m) – Chata pod Chlebom (1415 m) – Snilovské sedlo (1520 m) – Veľký Kriváň (1709 m) – Snilovské sedlo – Chleb (1646 m) – Chata pod Chlebom - Šútovo (448 m) – Vodná nádrž Krpeľany]
Tradiční výlet na sněžnicích naplánoval letos pan profesor Michal Kubíček na třetí únorový víkend a jako cíl stanovil Veľký Kriváň na Malé Fatře na severozápadním Slovensku. Celkem se nás do Jánošíkova rodného kraje vypravilo 21, nechyběli profesoři, absolventi, studenti, rodinní příslušníci a kamarádi.
Po dlouhé cestě jsme o půl jedné konečně vystupovali z vlaku na zastávce Šútovo na úpatí hlavního hřebene Malé Fatry. Od Vodné nádrže Krpeľany, na jejímž pravém břehu vlaková zastávka leží, je to k chatě pod Chlebom, kam jsme plánovali do večera dojít, takřka 1000 výškových metrů převýšení. Se sněžnicemi připevněnými na batohu (sníh byl až od 700 metrů) jsme začali stoupat vzhůru. Bylo pochmurno a relativně teplo.
38 metrů vysoký Šútovský vodopád, ke kterému jsme dorazili asi po hodině chůze, byl první větší atrakcí cesty. Když jsme se dostali nad hranici lesa, konečně jsme mohli nasadit sněžnice. Přímo nad námi se tyčil vrchol Hromové (1613 m) a modré nebe za ním nám dávalo naději, že slibná předpověď na neděli by mohla opravdu vyjít. Po přemrzlém sněhu jsme vystoupali až do výšky okolo 1500 metrů nad mořem, a pak jsme po úbočí hřebene došli až k chatě pod Chlebom. Halušky, kapustnice či jiné tradiční slovenské pokrmy přišly vhod. V příjemném prostředí bývalé horské salaše jsme strávili fajn večer, kdy si i majitelé hospody určitě pár eur vydělali… David Mareček, Kuba Raus a Olin Trněný přenocovali venku ve stanu, ostatní si dopřáli ten luxus a vyspali se v teple na normální posteli.
Po raňajkách jsme se bez batohu vydali vstříc nejvyššímu vrcholu Malé Fatry – Veľkému Kriváni. Chvílemi jsme šli po sluníčku, chvílemi v mlze. Nahoře bylo ale nádherně. Všude pod námi ležely mraky, ze kterých vyčnívaly pouze nejvyšší hory Fatry. Následovala vrcholová prémie v podobě sladkosti či domácí slivovice. Potom jsme sešli zpět do sedla a vyšli na protější vrchol Chleb. Ten se ale zahalil do mraku a z pohledu tak sešlo.
Zpět k chatě jsme dorazili chvíli před polednem. Dolů do Šútova jsme se doslova sklouzali během hodiny a půl. Vlak nám jel až před půl pátou, takže jsme neváhali a ještě chvíli poseděli v místním lokálu. V 16:23 jsme odjížděli ze Šútova osobním vlakem do Žiliny. Před desátou večer jsme dorazili zpět do Brna.