V Opatově vždycky dobře
Vydáno:
|Autor: PhDr. Vladimír Krátký
Budova fary v Opatově se stala součástí historie nejedné třídy Biskupského gymnázia, hlavně těch studentů, kteří navštěvovali naši školu v devadesátých letech. „O víkendu pojedeme do Opatova!“ To je věta, kterou od svého třídního nebo od otce spirituála mnozí velmi rádi slyšeli.
Tato úvodní slova určitě platila (a platí) i o třídě, která se rozloučila s Bigy v roce 2001 jako oktáva B. Pravidelné cesty do Opatova byly nedílnou součástí jejího života už od sekundy. Tehdy se třída s farou seznámila v rámci školního výletu a bylo jasné, že se sem rádi budeme vracet. A skutečně tomu tak bylo – a vydrželo to až do oktávy. Poslední návštěva se konala tři měsíce před maturitou.
Uplynulo deset let. Třída už se rozešla doslova do celého světa, ale její členové nezapomněli. Nezapomněli na přátelství, která za těch osm let vznikla, nezapomněli na Barvičovu 85 a nezapomněli ani na Opatov. „Co podnikneme k desátému výročí maturity?“ ozvalo se na pravidelné předvánoční „slezině“. „Pojedeme do Opatova!“ zazněla zase po letech věta, kterou čtenář této stránky už zná z úvodního odstavce.
A tak se taky stalo. Vše se domluvilo, připravilo, a první dubnový víkend roku 2011 patřil po deseti letech a šesti týdnech zase naší třídě. Celý víkend, prožitý ve stylu retro, byl skvělý a opravdu bylo na co vzpomínat. Dataprojektor s fotkami pracoval naplno, kolovaly i klasické fotografie, vynořovaly se další a další vzpomínky. Sjížděli jsme se postupně, jak to komu nejrůznější povinnosti dovolily, až nás byla v sobotu odpoledne plná fara – úctyhodný počet 28 absolventů i s třídním. A to není konečný počet, neboť už je na světě další generace, která své rodiče-absolventy do Opatova „doprovodila“.
Loučili jsme se jen neradi, ale určitě ne navždy. Tak čau – a zase někdy v Opatově …..
